V LUXEMBOURGU.

Je plno slunce v Luxembourském sadě,

ač listí žloutne a je koncem září,

jak svítí sochy v alejích a staří

jak pensisté si vykračují mladě!

A u basénu v jásotu a vádě,

hle, děti loďky spouštějí, jež září

svých plachet bělí – ples, když stihnout zdaří

se druhý břeh jim – žal, když klesnou s hládě.

Oč moudřejší jsme byli než ty děti?

snů spouštějíce plachetnice bílé,

a hrdí, jak se vznášejí a letí.

Jen basén větší byl, a v mocné síle

bouř mnohou strhla v divoké vln změti.

Ó, kde jste, kde, mé lodi, této chvíle?!