V LYRU ZE SLONOVÉ KOSTI...

V lyru ze slonové kosti udeřil jsem Píseň našich duší,

K jonskému tanci pobídl jsem váhavou nohou,

Tvé vášni dal jsem trysknout v oheň nejplápolavější,

A má žádost v něm počala zráti jak modrý hrozen v poledním slunci.

Pižmové vůně těžce se vlekly dusnými komnatami!

A smysly naše umdlévaly v monotonním tichu!

Dny své jsme nechali za sebou, jak karavana bludná

Zdechliny nechává v písčinách pouští.

V dlouhé hodiny při massickém víně a lampách!

Při lampách, jež bdí do hodin pozdních,

Kdy Phoebus pobledlé hvězdy s nebe shání!

Ale ta jitra! V duši hnus po té rozkoši zbývá,

Jak ze slunného dne hmyz pod stropem bzučící,

A mdlé paže visí s lože, kde celou noc hýřeno...