V MÁJI

Šli spolu vážně. On bledý, dlouhovlasý,

ona sen bílé konvalinky.

V polích a srdcích bylo tolik krásy!

Jen v pozadí tměl se rozkaz od maminky.

Šli spolu vážně, mluvili o počasí.

On dlouhé kroky. Cupala maličká.

Smálo se vše kol plno jasu a lahody.

On hleděl před se, ona do vody.

Vrbovím šli. A nikde človíčka.

Pomněnky kvetly tu. Sehnula se.

Zvedla se zardělá,

jaro se chvělo v měkkém hlase:

– Hledáte ještě mou hvězdičku?

A do dálky roztouženě hleděla.

Dali si hubičku.