V mé váse posud svítí

V mé váse posud svítí

od tebe, drahá, kvítí.

A posud sladce, zticha

v mé sny a touhy dýchá.

Až svadne, dáš mi jiné

a to též časem zhyne.

A nové dáš zas jistě,

plát na témž bude místě.

Však od tebe vždy bude,

ať bílé jest, či rudé.

A já tak mohu sníti,

že první to vždy kvítí.

Táž kytka, jižs mi dala,

když svojím jsi mne zvala.

Vždy táž a nevadnoucí

jak láska naše vroucí.

Zázrakem beze slova

vždy obrodí se znova.

A ztajená a tichá

nám v sny a touhy dýchá.

Jíž v radosti i žale

se objímáme stále.