V mechu.

Jak na mechu jsem ležel tich,

tu krásný motýl kol se mih’

a kroužil kolem stále;

já motýla jsem chytit chtěl,

však pak jsem řekl: Je ho žel!

Nač zlomit křídlo, setřít pel?

A motýl letěl dále...

Kol kvetl mnohý krásný květ,

jen vztáhnout ruku, mohl hned

jsem vyrvati jej skále;

však já jsem řekl: Jsi tak mlád,

kde zkvet jsi, dokveť, nač tě rvát?

Ó jistě máš svou zemi rád!

A květy kvetly dále...

Pak, jen jsem přivřel mdlobou zrak,

myšlénka přišla, krásna tak

a mohla mou být v mále;

já moh’ ji zavřít v píseň svou,

však řek’ jsem: Co ti slova jsou,

jsi hudbou, září, snem a hrou!

A snil jsem v mechu dále...