V MÉM SRDCI ZEMŘELÉ.

Což špatně jsem Vás pochoval? –

Vždyť na hrob jsem Vám kámen dal –

a pod zlacený napsal kříž,

že žila jste, že nejste již

a že jsem Vás měl jednou rád. –

A vše to – je Vám málo snad?

Proč jenom vždy, když chci mít klid,

Vy přijdete mne navštívit; –

stojíte v koutku bez hnutí

v své říze barvy labutí

a nemluvíte nikdy nic. –

A když Vám vyjdu potom vstříc,

pokorně začnu dál Vás zvát

a za ruku též chci Vás brát,

tu zmizíte mi pojednou

a vzpomínku jen bolestnou

v churavá ňadra vetknete!

Proč, Mrtvá, ležet nechcete! –

Proč chcete hlásat světu dál,

že špatně jsem Vás pochoval?