V Meranu. (I.)

Bledé květy šustí

tmavých keřů davem,

jako bílé růže

mrtvých vlasů hávem.

Granátové zvonce

dusnou vůni roní,

plná růže k zemi

těžkou hlavu kloní.

Jedna slza skrápí

všecky bájné květy,

jedním stenem zvučí

všecky vodomety.

Luzné sochy v lících

s jednou vráskou bolu

a hřbitovní vůně

v každém dříme stvolu.