V MĚSÍCI MÁJI.

V měsíci máji, máji

svůj kolovrátek stav

a oblékni se, dcerko,

v ten kment a zlatohlav.

Kment, na který jsi předla

co večer v zimní čas,

a zlatohlav, jejž utkal

ti pohádkový jas.

A do doubravy zajdi,

kde kouzelný je hrad;

tam budou vonět květy

a slavík klokotat.

A na měsíčném svitu

a v zelenavých tmách

tam v doubí potkáš toho,

jejž viděla jsi v snách.

Na koni s bílou hřívou,

a perly v řemení,

on též tam bude bloudit

jak ty u vidění.

A utkáno-li sudbou,

že pohledne ti v zrak,

tvé srdce rozletí se

mu vstříc jak zlatý pták.

A koně s bílou hřívou

otočí do kola,

a odveze tě domů

jak svého sokola.

Však utkáno-li sudbou,

že nemá tak to být,

ni vzdechem neprozraď se,

nech jít, nech jít, nech jít!

Vrať potichu se domů

a slož svůj zlatohlav,

a šeptni jen: „Můj Máji,

buď na věky mi zdráv!“