V měsíčné záři.

Park jasní se a tmí v měsíčném linu

a skrze otevřené okenice

světlo se proudem řine do ložnice

a těžká, vlahá vůně od jasmínu.

Na polo svlečena, pol v záři, stínu

leží tu dívka; – světlo od měsíce

na černý padá vlas a bledé líce,

v zmačkaný list a sněžnou na peřinu.

Na stolku vedle stojí obraz muže

a měsíc chví se od tabulky sklené,

jak od večerní rosy operlené...

a pod obrazem leží bílá růže.

– To celé štěstí své dnes vyplakala!

Teď spí. – A teď se ze sna pousmála. –