V MĚSÍČNÍ ZÁŘI

Mé srdce, na rozvětří cest

když zmaten září stojím,

ty ozvi se a dám se vést

půlnočním zvukem tvojím.

Sám mezi stromy pod sněhem

bych nemusil se rdíti,

bych zdusil stud, že ještě jsem –

mé srdce, kudy jíti?

Kam povede nás cesta, kam?

Jdem na smrt? V hanbu jdeme?...

Já ticho sněhu v duši mám

a srdce, srdce němé.