V. Misie.

Jako v létě! Ale místo květů

krev na sněhu stkví se v slunce záři:

Jedna věsť se nese světem v letu,

že do Polska vtrhlo vojsko caří!

Jako v létě! Ale místo klasů

bodáky se svítí, ruské helmy:

Po otčině zas, po dávném času

hospodaří krvelačné šelmy.

Jako v létě! Ale mlha šedá,

jenž se plíží po pažitě z mechu,

pára to, která se z mrtvol zvedá,

pára z krve bohatýrských Lechů.

Po dědinách vojsko hospodaří,

vojsko ruské v službě hosudara;

jazyk z úst a polský původ z tváří

vyhladit jde služebnictvo cara.

Jdou tě dobíť Polsko rozsápaná!

Jako tenkráte, když Tataříné

vpadli litě jménem Kublaj-Chána,

tak i teď – jen jméno mají jiné.

Tehdáž Čech svět ze jha osvobodil,

Jaroslav porazil hordy divé:

Nyní jinak! Ten, jenž světy vodil,

sotva sám že pod hvězdami žive.

Sama stojíš na bojišti světa,

Polsko svatá, sama, bez pomoci;

do tvých chrámů bratr ohně metá,

do tvých srdcí chladnou ocel brocí.

Nuže vzhůru! Povstaň opět k seči!

Orlice nech zas se v krev obléká!

Kleče žehnám Polsko Tvému meči –

ale duše příštích dnův se leká.