V mlhách.

Mlhy nad zemí se tiše táhnou,

jejich šlépěj rosy krůpěje;

když mi snové v duši bolnou sáhnou,

hned se oko v slzách zaskvěje;

mlhy nad zemí se tiše táhnou,

ale bolesť moji neobsáhnou.

Hle, to slunce ze mlh clony zírá

jako tváře z mysli vybledlá,

a vzpomínka rukou vlídnou sirá

smutku stín teď s duše nazvedla;

hle, to slunce ze mlh clony zírá

v hrob minulosti, jenž se otevírá.