V mlze. (II.)

Mhla a noc – jak teskno, temno,

Mrtví z hrobů ven se derou,

Lahodí jim procházet se

Srdce nocí žalošerou.

Svěží mládí ideály,

Teď co kostry bílé straší,

Nelze mi je zaklet v rovy,

Mužné myšlenky mi plaší.

Královna jích děva štíhlá –

Temné kadeře se vlní,

Temné oči v bledé líci

Srdce starou touhou plní.

Smějí se bezdušné loutce,

Jenž sí s hochem zahrávala,

Slabé srdce, neuzděné

Temným okem opoutala! – –