V mlze. (IV.)

Vrh’ jsem se v vlhkou, žloutnoucí již trávu

A naslouchal jsem lesů stýskání,

Nade mnou s výše mlhou pozastřené

Slyšel jsem tažných ptáků výskání.

Nuž srdce blbé, setřes upomínky

Jako les střese listí chvějicí –

Mínulost mrtva, ty vstříc budoucnosti

Výskej, jak ptactvo k jihu spějicí.

Leť s ními k moři, stav se nad vlněním

A směj se přemitání o mření –

A jsi-li bídno, srdce, nejsi samo –

Aj, kocovina jest vše nadšení.