V mlze. (V.)

Pozdní již noc, já unaven

Lehnu pod stromů mžení,

Vyhostím z hlavy myšlenky –

Snů mých mne uspí pění.

Nuž ulehni, jak mnohý leh’

A prospal život celý,

Byť by mu v ucho hrůzné sny

Posměchu slova pěly. – –

Vzhůru! pryč klid a lichý sen,

Mhly husté lidstvo halí

A dusí ňádra proroků

A jasné zraky kalí.

Vzhůru, pryč klid a lichý sen

V tábor vojínů světla!

Dřív než bys usnul na věky

A ruka skleslá zhnětla. – –