V MLZE

Jdu mlhou krajem tím,

jenž s dětstvím mým je spjat,

vzpomínek stoupá dým

ze známých cest a chat

a roků let a chvat

je, jako by sis zdřím'.

Strništěm snopy jdou,

stařenky shrbené,

noří se za mlhou,

za roků hladinou,

čtyrlístky hledají,

své mládí ztracené.

Z kraje teď odclonil

paprsek mlhy cíp,

kostel se objevil

v korunách starých lip,

věžičky lesklý šíp

steskem mě oslnil.

Ta mlha z údolí

se dere do očí,

vzpomínky zraněné

na srdce útočí;

přes stesku výmoly

nepřejdou, neskočí.