V MLZE

Již poledne – a těžká mlha padá

na vlhkou cestu v úzkém stromořadí.

Sychravý oblak v kotouče se skládá,

však alej ta – to bylo naše mládí

i naděje a sny a horká vada,

tam pohrdali jsme i měli rádi

i toužili, jak dvacet let si spřádá

svět jiný, lepší... víte, kamarádi?

Vše nyní v bledou vzpomínku se mění

a mlžná hráz se větší tíhou snáší.

Po slunci toužím, jasném pozdravení.

Jak do hlíny se matná noří noha,

já rozumím, proč dávní předci naši

ve štědrém slunci uctívali boha.