V. MOTIV DĚTSKÝ.

„Pod okny sedlo, důlky mi dlabá

to hrobníků starobné Věště...“

– Do kola s okapu tichounce

tmou tleskají krůpěje deště.

„Mamičko, kdo to na vrátka ťuká,

jak nesmělý kotníček dětský, –

Čekanka snad to je kantorův?...“

– Spi, dítě! Spí hodné již děti všecky!

„Žebrem jde k faře, hartusí, klepe

z hor obejda, bláznivá běhna...“

– Almužnu dám jí, ať o dům jde

a nám práh modlitbou žehná.

„Hosti jdou na hody, dokořán vrata,

jdou hlukem z pomalé cesty –“

– Kdež budu já, mé srdéčko,

než dokveteš do nevěsty!

„Mamičko, v očích divně mi svítá –

jest nedlouho do ranní rosy?

Včelky snad pláčí již po květech,

kdy klepou se k žatvě již kosy?“

– Daleko ráno. Tušíš-li kosu,

svým ramenem zatknu dvéře,

za zámek srdce k nim zavěsím!

Spi, dítě, v mém náručí u důvěře!

Podřímlo dítě s otčenáš,

Smrt hýčká je, tuch mu pochyby béře.