V mou lásku, rcete zahleděné víly,

V mou lásku, rcete zahleděné víly,

dát růže svadlé ohni kde vzít síly,

z nichž lásce touhy mé v snách věnec vily –

MÉ LISTY MRTVÝ PAPÍR, NĚMÝ, BÍLÝ!

Kol šípkoví jdu, zlatem hasne den – – –

Vln vzpomínek má duše hládí jen,

v niž maní květy za snem padá sen –

a každý přec se chví jak oživen.

Mé lásky andělský, leč přece sten

jak svatými by zazněl ostatky –

když chvějná dlaň je z pásky béře ven.

A sladký stín mých vidin v háj zas pílí,

své klenoty když líbám ve svátky –

a nechám padat v klín je v noční chvíli.