V MRAZIVÉ NOCI

Pohádko stará, napadla jsi

v mrazivé noci smutnému:

Žíznili lidé, repotaly hlasy.

Pomoziž lidu vyvolenému.

Udeřil skálu, vydala mu vodu,

a žíznivý lid pil...

V lednovou noc a nepohodu

zní žíznivého kvil...

I z tvrdé skály pramen tryskne,

když trpělivě za ním jdeš,

a ocel, chceš-li, jiskrou blýskne

pro ohník, jímž se zahřeješ.

Jen lidské srdce kamene i kovu

je tvrdší někdy, marně do něho

bušíš svou láskou zas a znovu...

Nemrazí noc jen smutného.