V MRTVÉ ZÁTOCE. (I.)

To byla tichá, mrtvá zátoka,

ztracená bohu, ztracená i světu.

Stojatá voda. Mělká, hluboká?

Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.

Zde život v smrti a smrt v životě.

Zde matné šero a tep srdce slabý.

V soumraků letních těžké tesknotě

svým skřekem chóry hlásily se žabí.

Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,

hlas svěžích hlasů, žádaje a prose.

Syčelo cosi věčně: Darmo jsi.

V zátoce mrtvé nenávidělo se...