V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
že měli jsme se rádi,
že celý život náš byl opojenou básní
a písní naše mládí.
My věru nevíme, zda milujem se posud,
zda není zvyk to pouhý,
že v lásku věříme a v společný svůj osud
a v kouzlo tiché touhy.
My věru nevíme; zda přece zaslzíme,
zda naše líce zblednou,
tím věčným osudem, jenž v budoucnosti dříme,
až zapomenem jednou.