(V. N.)

V srdci mém vykvetly červené květy,

řekni mi, zda-li jim rozumíš.

Někde tam daleko za těmi světy

natrhám ti jich klín plný, víš?

Jsem smutný Hollanďan; v sedmi vždy létech

přistanu ku břehu s lodí svou –

Vášeň svou vyzpívám v červených květech,

v červených květech, jež rychle schnou.

Vím, půjdu skepticky zas do zlých moří,

vím, květy uschnou i tentokrát,

a přece teď ohnivě divoce hoří

a mně se tolik chce zazpívat.