V. Na stanici v Kladrubech.

Jak bezelesklý žlutý štít

je měsíc v siné pole vbit,

a z dola roztrhaný lem

mu tvoří les svým obrysem.

A ze strany té hlučí sem

vířivý, ostrý, žabí skřek,

a je to, jak bys slyšel znít

hřmot velkonočních řehtaček.

Jak ostříbřených plazů dvé

koleje běží u nohou...

Hvizd zaleh’ z dálky modravé,

tři oči mžikem krvavé

tam v jakéms ohbí zamihnou...

I žáby končí píseň svou

a zmlká jedna za druhou...