V nadějí mých bujný les...

V nadějí mých bujný les

slétla bouře vzteklá,

v propast černých snů jsem kles’,

duše má se lekla;

mrakových se lekla ran,

jiskrnatých blesků,

najde-li as v klidu stan

květnou žitím stezku?

Najde, věřím v lepší čas,

v tiché dny a jasné,

jen když bouře divý kvas

šetřil pole klasné,

v němž mi druhdy pro radost

milý Pánbůh trpí

vroucnost: rudých máků skvost,

písně: modré chrpy.