V náladě večerní.

Jak adagio tiché melodie

mír večera si nad krajinou zpívá,

a v bouři srdce svatý klid mi lije,

a jako venku, v duši mé se stmívá.

Až zastihneš mne, drahá, v také chvíli,

nech dosnít nálad mojich těžké dumy.

Vždyť nemám pro život nejmenší síly,

vznět každý smutek v zárodku mi stlumí.

Však k nohoum si sedni, v klín vlož hlavu,

a nech mne hladit hedvábné Tvé vlasy;

spěj se mnou v mlh snů bílou ve záplavu,

a nálad mlčení naslouchej hlasy.

Pak vidění svá, setkaná ze snění,

chci vyprávět Ti bezzvukými slovy:

Jen pohledy, jež zpívaj’ v zanícení;

neb zvuky nálad duše nevypoví.