V NEBI U DĚTÍ.

V to dětské nebe vstupuji vždy rád.

Tam vše je svaté bez svatých i Boha.

Tam všecko modře kvete, pošetilých stád

tam nápadů se toulá křepká noha.

Her trochu krutých, trochu bujných her

křepčí a tančí stíny duše slunným pruhem

a já jsem čist jak vy v ten podvečer,

neb já jsem, děti, vaším rodným druhem.

Vždyť dobrota mé země, předaná

mi krví matky, z vašeho je světa,

a její žal i moudrost vstřebaná

v mém srdci nebem modrých květů zkvétá...