V NEDĚLI

Půl devátá... A zvoník k věži kráčí –

a brzo zvon se vážný rozhlaholí...

A zanedlouho zblízka, ze vůkolí

vše davem pestrým v kostelík se stáčí...

Ten modlí se, kéž Bůh mu chléb dát ráčí,

tam vesničan zas podepřen svou holí

se modlí tiše za úrodu polí,

tam dívka v žertu, onde žena v pláči...

A nevysoké kostelíčka krovy

se zachvívají varhan zvučným tónem,

a v srdcí úhor padá rosa spásy...

Ó básníku, tys roven zvoníkovi,

a poesie mohutným je zvonem,

jenž lidi svádí ve chrám věčné krásy! –