V nehostinných půdách.

Jak lituji tě, palmo Orientu,

ó dítě Slunce, dítě žhavých obzorů,

oh lituji tě, kterou vsadili v zem drsnou, nehostinnou

a bičovanou bezcitnými Vichry, v zemi Severu!

Nadarmo k nebi pneš svou korunu

a darmo toužíš po paprscích slunečních,

to není půda přející tvým rozmachům,

to není okolí, kde mohla bys se uplatnit.

A lituji, jak lituji tě, duše má,

ty dcero Bouře, dcero velkých Záměrů,

již v krotká stáda ta a pokrytecká vehnali!

Násilím vehnali. Však nechci tvrdit přec,

že marný je tvůj vzdor a marny hněvy tvé

a poctivé tvé rozhořčení nad špínou těch oveček...

Podobna Samsonu, vím, jednou Chrámem otřeseš

a v zříceninách sebe pohrobíš i jejich Nepravost!