V nejhorším případě.

Kosenko pod horou

mladý Janko kosí –

ten, co pěkné, živé pero

na kalúpku nosí.

Popil si, Janíku,

než se slunko skloní,

sic ta omlaď koni tvému

dvojraz nezavoní.

Popil si, Janíku,

málo času stačí,

viz, od Tater zlý jde viater

a nebe se mračí.

Popil si, Janíku,

špatně kůň tvůj nosí,

když ho cestou k svěřeněnce

boží oko zrosí!

Co řekne frajerka

v deštili a v blátě

a v šiřici neběličké

z dálí uhlídá tě?

Aj, co řekne Erža?

„Což by říci měla?

Vejdi, Janko do komůrky,

až mi uschneš zcela!“

Až kalúpek uschne

a šiřice k tomu...

A budeli mamka hřešiť?

Vezmu Eržu domů! –