V NEMOCI

V tu noc, než počals dýchat, já měl sen:

Kraj tonul širý, v kalu zatopen,

a jako poutník, berlu v rukou svých,

já plece opásal a tebe zdvih

a vzhůru vznášel nad přívalem vod:

a jak jsem zkoušel kroky své i brod

a jak jsem k souši tíh a nes tě dál

a nohu podraženu, vrávoral,

já prostřed potopy přec věřil jsem,

že tebe přijme nedotčená zem,

že donesu tě, sám nechť padnu již,

a ty že, ty nás kleslé obrodíš.

Tu naděj mám, byť v srdci, mukou chorém.

Ty spásou buď! Já být chci Christoforem.