V NEMOCI.

Se stromu života padají květy,

žádná je ruka nesbírá,

brána se přede mnou v tajemné světy

pomalu v dálkách otvírá...

Potulné lásky! Já pro vás žil pouze,

kolik však lásek, tolik ztrát,

v srdci, jež chvělo se v tuše a touze,

neztišil nikdo lásky hlad!

Daleká cesta a polibků málo,

asfodel rozkvet v ústrety,

říše snů, o které vždy se mi zdálo,

přijmi mne v kraj svůj zakletý!