V NEMOCI.

Ranil mne někdo. Pad jsem. Marně hledám

stopy ran.

Nesmírnou bolest cítím, když se zvedám

a padám zpět... Zřím kolem... Pustý lán,

přes lesy v dáli vážným letem tíhne

hejno vran.

Bůh těla kryj, jež někde mrtva stihne.

Chyt mne děs.

Však marna naděj, že mne někdo zdvihne.

Nemohu křičet. Za to v dáli kdes,

tam za lesy lovcova puška houká,

štěká pes.

K mé hlavě pavouk s křoví přízi souká

klidně blíž.

Točím své oči těžce na pavouka.

Je drobných mrtvol plna jeho skrýš.

I mne v síť svoji velký pavouk zlákal.

Zemru již?

A není tuto, kdo by pro mne plakal.

Vichr jen,

jenž zdá se, jak by žalně vyje skákal

od křoví v zem můj duse slabý sten.