V nemoci.

S lože, na němž horečka mnou zmítá,

oknem hledím za velikým drakem,

který nad protějším domem lítá

stále výš, až zdá se splývat s mrakem.

Teď mi zmizel. – Ve stesku a touze

čelo vlhne potu krůpějemi...

Hmota vzlétá k nebi, člověk pouze

– přírody pán – připoután je k zemi!