V. Nero.

Jak vzteklý pes, jenž všecko třísní slinou

a rudou tlamu po okolí zvedá

a ještě, koho zadávil by, hledá,

sem vešel on, v tu duchů říši sinou.

Rys Caesara byl v čele zakryt špínou,

chví zimnicí se jeho tvář tak bledá,

a zřítelnice zkalená a šedá

ty stíny lapá, jak se kolem vinou.

Zjev jeho dosud i zde duše děsí,

ač ne víc hrůzou, ošklivostí pouze.

On ruce vztáhnuv nad tou živou směsí

Se usmál jako ve šílené touze,

a rozkoší se chvěje, sobě pravil:

„Ty všecky já jsem poškrtil a zdávil!“