V Noc celou probděla jste, srdce štkající

Noc celou probděla jste, srdce štkající

a naplněná zmatkem vířivým,

noc celou probděly jste, duše, lkající

svým srdcím vzdor a pýchu čelům svým.

Zlé písně tajemství, za noci plající

na moři signálem dnes bloudivým,

v mém i v tvém srdci už svou setbu zrající

vítězně žne teď srpem ohnivým.

Té strázně! neujdeš, má duše, tělu svému!

V zakletí hmoty živa budeš věčně,

s cest hvězdných vraceti se budeš k pozemskému

prašnému životu? A srdci blouznivému

jen sny své zpívat budeš nekonečně

o noci lásky svojí k tělu nehmotnému...