V noci, kdy nečekal jsem rána.

Jak? zemřít mám, když tolik ještě práce kolem,

jak? zemřít mám, když bídy kolkol víc a víc,

že zemřít mám, když místo brázd jen ouhor polem –

když bolest nezhojil a nessušil jsem sterou ještě líc!...

Však rád, o rád hned pod drn svoji složím hlavu,

když bídu druhých se mnou ve hrob položí,

když šťastni pak jen nad mnou šlapat budou trávu,

když v polibcích a zpěvu rov můj květem obloží,

když zvony nad rovem mým rozzvučí jen plesem,

když nejen ptáče – také člověk zjásá nebi vstříc! – – –

když bojišť slední krev pokryje se vřesem,

když změknou mozoly a oschne pot, jenž rosí líc! –

Jak zemřít, k úpícím když druzi hluši,

když jest mi bít se ještě s lidstva šakaly? –

Jak zemřít, když jest křísit ještě tolik duší,

když od úst rvou i dětem chléb, jichž otce v jatky vehnali? – –