V noci po 21. červnu.

V tiché, teplé, letní noci

draly se mně do hlavy

na náměstí Staroměstském

bělohorské popravy.

Rozhodl se, zvolal vítěz

v opojivém záchvatu:

„Popraviště mezníkem buď,

odkud není návratu!

Strach a hrůza v každém těle

nech ať kosti roztřese,

kdykoli kat sťatou hlavu

s proudem krve povznese!“ –

Pouhý pohled srdce svíral

jako uhel do kleští.

Dáno heslo: „Pobrat statky!

Tím se národ odčeští!“

Kam se noha obrátila,

chodilo se přes hroby –

V ten čas píseň Kristovu

lidé budou pěti:

„Milujme se vespolek

jedné země děti!“