V NOCI PRVNÍHO MÁJE.

Spí živí. V pláni nekonečné

se choulí vrby skrčené,

kol leží světlo fosforečné

měsíční lampy studené.

Z továren dálných oči žluté

zří do siného prostoru,

a s věží hlasy hodin duté

se ozvou časem v hovoru.

Je dvanáct. Jako vítr letí

přes pustou jezdec planinu,

však dusot kopyt neslyšeti

a kůň i jezdec bez stínu.

A stane u vrb. Nade hlavou

mu kosa blýská. Zírá v dál

jakoby s touhou nedočkavou

odtamtud čísi příchod ždal.

Jdou... Jako na obzoru mračna

když vyvstávají do vzduchu,

černavá massa neprůzračná

se rychle blíží bez ruchu.

Lká vítr. V daleku pes vyje.

A noční ptactvo vzduchem vlá.

Modravé světlo dolů šije

s zenithu hvězda umrlá.

Jde v předu tambor. V lebku tluče,

dva hnáty má za paličky –

nic neslyšet, však v taktu ruče

jde za ním zástup celičký.

Před jezdcem stane, salutuje

a v dutý zrak mu noře zor

vojensky číslo ohlašuje,

v němž vyrukoval jeho sbor.

Uznalý úsměv jezdci na to

se kol čelistí rozšíří:

„Můj nejvyšší dík, Bído, za to,

jsem spokojen, můj verbíři!

Nuž pochodem!“ A verbíř-Bída

hleď v pravo! komando hned dá,

a celý sbor teď nohy střídá

jak v lebku úhoz dopadá.

A jdou a v pravo hlavy točí

a v duté hledy jezdci zří

sta a sta mrtvých siných očí

a kráčí v taktu tří a tří.

Za jezdcem v levo verbíř stojí

a na svůj buben bubnuje

a hlásí, kdo v tom kterém roji

před Majestát teď vstupuje.

Ty z továren vzal, ty vzal z dílen,

ty z železnic, ze staveb ty,

a onen sbor tam, zvláště silen,

je z černých šachet vyňatý.

A těm tam, v stávce zastřeleným,

těm možno nechat, verbíř mní,

sled krve ňadrům rozhaleným

jak medailli pamětní.

Muž svadlý, žena beze síly

a žlutých dětí v sboru dost –

na skráních, rukách tmavé žíly

a jinak těla kůže, kost.

Tak sta a sta jdou beze jména

a hlavou kývá Majestát

a verbířovi na ramena

svou rukou ráčí poklepat.

Již přešli... Jako dálné mraky

v obzoru tmavém klesli kdes,

a jezdec stopuje je zraky

neslyšně za nimi se nes.

Pak verbíř-Bída spokojeně

se rozhled kolem – a se dal

tam k továrnám, zkad přitlumeně

řad žlutých světel vyzíral...