V noci sám.

Tak sám tu stojím v pusté noci –

kol ticho, šero, prázdno, mráz,

a jenom z dálky neskonalé

sem plane zlatý, hvězdný pás.

Kde jaká hvězda, v dutou kouli

vše ruka tajná vetkala,

jak na rubáš by slzy lásky

neznámá bytost plakala.

A duše touží v onu chvíli

pro všecko světské odumřít,

a choré srdce pije z plna

ten velký, svatý, věčný klid.