V NOCI

Posvátný klid!

Velebná krajem noc je rozložena,

jak pro lásku by byla utvořena,

a sladce kynou světu snové,

jak nebyli by tyranové

a jak by lidstva zmřely žaly,

když okovy mu těžké sňali;

jak nebyla by v světě vražda

a volna byla duše každá.

Posvátný klid!

A přec ta rovnost lidí – bože!

Zde slamou stlala pozdní lože

si ruka tvrdá, mozolitá,

co, sotva pršlek rána svítá,

již potem horkou stírá skráni,

a přec ji klejou milostpáni.

Tam hoví zase v hebké plínce

si duše zralá na zločince.

Posvátný klid!

A hvězdy, měsíc s jasným vznětem

tak klidně plují nade světem...

Ba milo jest v tom zapomnění,

kdy chuďas v krátkém pozasnění

necítí bídu v černém šláři,

když i ten otrok ve žaláři,

jak ptáče jarní ve přírodě,

má volné sny – sny o svobodě.

Posvátný klid!