V NOCI

Chodil spánek po zahradě

od křoviny k stromku,

pak se kradl po cestičce

od domečku k domku.

Mně kol okna stínem kráčel,

dále tiše spěchal

a jen svoje bujné děti,

sny, ty u mne nechal.

Měsíček jim roucha zlatil,

měly záře, lesku,

zaplakaly, zavýskaly,

k srdci našly stezku.

Spánku, tichounký ty spánku,

přileť ku mně z dáli,

nebo by mne tvoje děti

ještě rozplakaly! – –