V NOCI.

Je pozdní noci doba,

dům celý tich a v snách,

v tom lekli jsme se oba –

jak vrz’ by zvenčí práh.

„Kdos u našich je dvéří!“

tys vykřikla. Já vstal,

svit lampy blýsknul v šeři...

Nic. Ticho. Čtli jsme dál.

A ráno, když se třásl

svit snů nám v pohledu,

tu slyšíme: Kdos zhasl

u našich sousedů.

Než noční přešly mraky,

zhas’, vždy tak veselý –

nám setkaly se zraky

a jen se zachvěly...