V NOČNÍ SLUŽBĚ.

Bousoly jehla nehybně stojí,

dráty jen dýše vánku šum,

v přístrojích ticho – v duši jak mojí –

a já se lekám vlastních dum...

A jako dráty znění to jemné

vzpomínky šumí nitrem mým

bolně i sladké, světlé i temné

ševelem teskným, tlumeným. –

Illuse sladké, představy, snové,

naděje světlé v příští věk,

všecko, co mládí svojím jen zove,

a co mi urval žití vztek. –

Vše vane kolem... A noc se táhne,

tikot jen hodin ruší klid – –

A srdce po čems’ minulém práhne,

po čems’, co nelze vyslovit...