V noční tiši.

Ta píseň Tvoje cinkla jako zvonek

kdes od kláštera v les do noční tiše,

když na mech gnóm vychází ze své skrýše

a měsíc plane v liliový stonek.

A vzduch je sytý vůní anemonek

a ptáče ve svém hnízdě jenom dýše:

nuž pijme s gnómy z květinové číše,

rosy a vůně, do dna, až v ten sklonek!

I ať se rvou! – co nám jsou tlumu chtíče!

jich žold za smích i pláč, nám stačí zlatý

ten pohár žití písní vrchovatý,

ten tichý svět, ta noc, ten měsíc bledý,

ten pel jak ve vlas padá od jehnědy

a v teplé dlani hrstka petrklíče!