V normanském chrámě

Stráže a pastýři o Velkém pátku

zhrouceně šeptají o jehňátku.

Díkůvzdání a tichý vzlyk

nese se k zlatu mosaik.

Kadidla dýmem nedej se mýlit!

Kolikrát z pochvy nůž k pomstě tu vylít!

Nejsou to krotcí pastevci ovcí.

Zuřivci. Dravci. Guiskardovci!

Řehtačky rachotí. Umlká zpěv.

Zde ne jen tekla, zde pila se krev.

Voják se modlí, jak se před knězem sklání,

za její zítřejší prolévání.