V NOVÝ ŽIVOT...

Jak z chladné, mrtvé skály, věčně tvrdé,

tak z ledové mé duše hříšné, hrdé,

pramenem modlitba mi vytryskla,

a letem mocným pokorná a vřelá

z mé hrudi nemocně se rozletěla

až k nebesům, kde věčná jasnost plá.

Má duše třesoucí se svatou bázní

ve výhni lásky, v proseb vřelých lázni,

se očistila – hříšná, chorá, mdlá.

Zázračná zřídla léčivá to byla,

v nich duše nemocná se uzdravila

a očištěna – zdráva – zavýskla.

Mně tolik třeba vroucí modlitby je,

z ní duše útěchu a sílu pije

a cítí vždycky Pána sobě blíž. –

Ó vyslyš, Pane, modlitbu mou vřelou,

v ní obětuji Tobě duši celou –

ó přijmi ji a očisť, uzdrav, ztiš!