V nový život – v nový sen...

Sní snílek prostřed chrysantem

tak sám a sám – jen se svým snem...

Vtom zaťukal kdos do oken:

Hej, slyšíš, snílku, samotáři,

pojď přece zase jednou ven!

Což nevidíš, že bílý den?

Což nevidíš, jak slunce září

a celý svět jak opojen

tím mořem světla, vůní, písní?

A neslyšíš, ty sedmispáči,

ten radostný kol švehol ptačí?

Což neslyšíš? – Ó, pohleď vzhůru:

Tam z modrého kdes z pod azuru

jak jásá píseň skřívánčí...

A večer jistě při měsíci

jak démantů déšť kmitající

kdes z čarovného ohňostroje

ej, svatojanských mušek roje

rej veselý ti zatančí...

Och, jaký ples, och, jaký ples!..

A sladkým ložem vábí vřes,

kde potok bublá skotačivě

a chtivá ústa pijí chtivě

a „Pij a zpívej“ volá les...

Hle, ze všech stran, hle, ze všech stran

jak opojný to vane van,

jak opojný to všude šum!..

To nový život víří kol!..

Och, snílku, rychle odhoď bol

a zanechej svých marných dum

a srdce otevř dokořán,

ať vane v něj ten nový van –

a pij a pij – a rychle, v spěch

těch nových žití nový dech –

a pij a pij – a rychle v svět:

i pro tebe tam kdesi v skrytu

vyslaných tužeb na blankytu

ti vykvetl tvůj modrý květ...

A snílek jde...

Mní: V nový cíl a cestou jinou –

a zase jde jen za vidinou...

Mní: V nový Život, v nový Den –

a zase jde jen v nový Sen...

Neb ten, kdo zrozen z Říše Snů,

ten marně touží slunných Dnů...

Jen splavu píseň zádumčivá

mu šeptá slova konejšivá

za bílých nocí měsíčních –

a jako ve snu sám a tich

jde snílek dále životem,

neb vše mu snem, neb vše mu snem –

i život sám mu jenom snem...

A snílek jde...

Och, snílku, přec jen láká svět?

Cos zpívá v duši? Modrý květ?

Chceš vzhůru k modrým výšinám?

Och, poznáš: Půjdeš sám a sám

a vždycky cosi z údolí

jde za tebou a zabolí.

A poznáš: Často nocí, tmou

ti bude jíti cestou zlou.

Neb ti, kdož cestou Ducha jdou,

vždy kráčí cestou trnitou.

A snílek jde...

Och, snílku můj, je v duši smutno

z těch marných snů, z těch bludných cest?

Proč hledáš světlo klamných hvězd?

Proč hledáš tam, kde není cíl?

Hleď, tolik snů jsi promarnil!..

Och, snílku můj, jen jedno nutno,

jen jedno: Hledat Absolutno!

Pak i v tvou duši, do snů tvých

zazvoní z dálek modravých

ta píseň tónů jásavých

o mořích stříbrných...