V oblacích.

Oblaky jdou nad horami,

táhnou blíž a blíž,

až se shrnou do údolí,

je to s nimi kříž!

Od Javora ku Pancíři

hustý muselín

mlhy rozpjat spouští řasy

v olesněný klín.

Nevidím, než bílé vločky,

luzný rubáš hor,

ale v dálce za horami –

stále zřím tvůj zor.

Vidím, jak tvé oči milé

tonou v duši mé,

byť nás věčná mlha spjala – –

my se – vidíme!