V oddechu.

Vesnická škola... Hodiny jsou čtyři,

kdy vyhrnou se ze tříd s hlukem děti;

tak jako hejnem ptáků vzduch se zvíří,

pak ztichne vše... Ve slunci zlaté změti

též starý učitel, spit vůní, jasem,

uličkou plotů jde v chlad strání... Svítí

tu křivý potok bělostříbrým pasem...

Stupníků stoupy v rákosí a sítí

vstříc úsečnou mu buší melodií.

V tom tempu jaké v duši rostou zvuky!

Jak ve vzduchu by hrály symfonii

ty štíhlé prsty jeho levé ruky!